Vsadím se, že tuhle větu nebo jí podobnou jste už minimálně jednou slyšeli. Pravděpodobně i vícekrát. A taky je možné, že jste jí i dlouhou dobu, kdy jste ještě neměli vlastní děti, ani nijak negativně nevnímali.
Já jí od doby, kdy jsem se stala maminkou, při bližším zkoumání hodnotím jako děsivou a zvrácenou zároveň. Děsí mě na ní hlavně to, že jí mnoho lidí považuje za úplně normální. A proč je zvrácená, se teď pokusím vysvětlit.
Představme si typickou situaci. Přijeli jste domů z porodnice a babičky se začínají horlivě dožadovat pomoci s domácností i miminkem. Na tom by nebylo nic špatného a nepřirozeného, naopak. Jakákoliv pomoc v podobě vaření, pokud je vám to příjemné i úklidu, je určitě na místě. Odpočinku po porodu není nikdy dost :-)
Domov je tedy plný nadšených hostů. Dlouho to netrvá, miminko se z těch změn a "cizích" lidí okolo cítí unavené a pravděpodobně i ve stresu. S jistotou můžu říct, že se miminko necítí dobře, pokud se jeho maminka z jakéhokoliv důvodu necítí komfortně...
Miminko touží po maminčině náručí a chce být v klidu a hlavně bez rušení kojeno. Takto se cítí jistě, stejně jako tomu bylo, když bylo ještě v bříšku.
Ve chvílí, kdy se rozpláče, protože jinak zatím své potřeby neumí dát najevo, nastupuje někdo z příbuzenstva a my slyšíme tu známou větu "Jen ho nech, ať se vyřve, roztáhne si plíce".
Aha...
Jenže...
Něco je jinak...
Vám teď tahle rada vůbec nedává smysl a pláč miminka slyšet nechcete. Bolí vás to, pláč vám kroutí doslova prsty na nohou a srdce chce puknout bolestí.
Možná zkoušíte dotyčnému, nedej bože všem okolo, vysvětlit, že si myslíte, že tohle není dobrý nápad.
A možná to ani nezkoušíte... Ženy po porodu jsou často velmi křehké, nemají sílu na to, aby se obhajovaly a zároveň věří, že by jim nikdo neradil nic, co by na jejich dítě mohlo mít negativní dopad. A už vůbec by nečekali škodlivou řadu od lidí, kteří těch dětí vychovali několik a všechny milují. Takže se stává, že maminky mlčí, neřeknou nic a dělají, co je jim doporučováno, přestože to uvnitř cítí jinak... Je to začarovaný kruh...
Téměř denně řeším s ženami a jejich partnery tuto typickou situaci. Koneckonců ani já nebyla mezi těmi, které by tahle epizoda minula. U nás v rodině se táhly a tradovaly rady tohoto typu léta. Nevyhla se mi ani tato "Hlavně si ho nerozmazli, ušiješ si na sebe bič."
Vyslyšte prosím potřeby svých dětí. Opravdu není dobrý nápad, abyste své děti nechávali "vyplakat". Zásadní negativní dopady tohoto konání dokládají dnes i mnohé studie a my díky nim máme obrovskou výhodu (oproti předchozím generacím), že je máme a můžeme se o ně opřít. Naši blízcí tuto možnost neměli. Měli bychom s nimi mít pochopení a s láskou jim trpělivě ukazovat, že to jde i jinak.
Podíváme-li se na věc logicky (příkladem nám můžou být všichni živočichové na světě) zjistíme, že žádný živočišný druh, kromě člověka, nenechává své mláďata bezdůvodně křičet. To hlavně z jednoho prostého důvodu - predátoři by zjistili, že je v jejich blízkosti snadno ulovitelná kořist. Nás už naštěstí nikdo neloví, ale principy zůstávají bioLOGICKY stejné, proto je na místě uspokojit základní potřeby miminka. A proč je to žádoucí se dočtete právě teď.
Nenaplnění základních potřeb, jako je i přijímání lásky a fyzického kontaktu s rodiči, si často řada neuspokojených dospělých kompenzuje způsoby, které pro ně a okolí nejsou ničím příjemným. Např. různými typy závislostí a věčnou ne(u)spokojeností s vlastním životem a negativním vnímáním společností jako takové. Pokud můžete, udělejte při výchově svých dětí vše pro to, abyste si za pár let nic nemuseli vyčítat.
Vycházejme z toho, že děti a hlavně miminka, si nelze láskou rozmazlit. Naopak!
Jsem trojnásobnou maminkou a pokaždé jsem se na vlastní kůži a dále u tisíců rodičů se stejným přístupem k dětem, přesvědčila že čím více lásky a pocitů jistoty našim dětem dáme, tím se cítí lépe, jsou si jisté samy sebou a bez větších obtíží se později od nás odpoutají.
Každé dítě je jiné a je moc dobře, pokud rodič jeho základní potřeby uspokojuje a dělá to, dokud je to potřeba. Hláška "Až uzraje, odpadne" se tady perfektně hodí. :-)
Věřte že toto krásné a zároveň náročné období s miminko, velmi rychle utečete. Teď možná vůbec neodhadnete, kdy se kolotoč mateřských povinností přestane točit, ale věřte, že na něj jednou budete s láskou vzpomínat.
Můžu ještě jeden nešvar? Ono to spolu hodně souvisí. Jde o přístup mnohých zdravotníků, dalších jiných odborníků včetně rodiny, kdy nám principiálně sdělují jen to, co děláme špatně a jak bychom to měli dělat jinak.
Vím, že pro ženu, která je těhotná nebo chvíli po porodu, může být takovýto zdánlivě manipulativní přístup psychicky naprosto destruktivní. To, jakým způsobem jsou nám často autoritami podávány informace, vede ke shazování nejen mateřských kompetencí, ale i celkově k oslabení jistoty v sebe sama a své miminko. Žena se tak cítí zmatená a pod tlakem. Může to pro ní byt velmi stresující a odráží se to ne jen na vztahu k dětem, ale i k partnerovi a širší rodině. Všichni se točí v pomyslném kruhu a vystoupení z něj není jednoduché, přestože stačí málo - chvála, podpora a opravdová pomoc.
Neříkám, že se takto nedobře chovají všichni, ale pořád je lidí, kteří s kritikou nejdou daleko mnoho a pravděpodobně si ani neuvědomují, že ubližují. Buďte proto připravené a nenechte se rozhodit.
Postavit se na vlastní nohy v obklopení nepodporujících lidí nás často stojí mnoho sil, přesto to stojí za to, protože později sklízíme ovoce v podobě uspokojení a radosti všech, včetně nás samotných.
V takových situacích je nadmíru důležité, obklopit se stejně smýšlejícími lidmi a udržet si tak svůj vnitřní klid. Pokud ještě nejste ve facebookové skupině Nosíme děti, přidejte se.
Chcete-li mít na blízku oporu a důvěrnou osobu, která vám bude naslouchat, můžete se obrátit rovnou i na mně. Bude mi ctí vám pomoci.
Marika